Sára však viděla, že syn, jehož Abrahamovi porodila Hagar egyptská, je poštívač. (Gen 21,9)
Zdálo by se, že radost z Izákova narození musí zachvátit všechny, že ji každý bude se Sárou sdílet, ale po několika letech se nemilosrdně ukázalo, že to pravda nebude. Mezi Hagar s Izmaelem na jedné straně a Sárou s Izákem na druhé se objevilo stále rostoucí napětí. Hagar se ho v sobě snažila skrývat, ale stejně nebylo pochyb o tom, co každý v táboře cítil: byla tím zasažena do hloubi srdce, z královny se stala tou, která je nyní vydána na milost. Navíc, kdo hořkost skrývat nedokázal, a proto z něj despekt k Izákovi čišel zcela otevřeně, byl Izmael. Bylo zkrátka zřejmé, že Izákovo narození znamená zásadní převrat v poměrech Abrahamovy rodiny a budoucnost Hagar s Izmaelem je najednou nejistá.
Dokud Bůh Sáru nenavštívil a ona zázračně nepočala, byly přitom poměry v táboře víceméně stabilizované. Sára si uhájila své postavení ženy, kterou Abraham přes její neplodnost ctil, i když už měl dítě s Hagar. Když Hagar zkusila vůči Sáře "pozvednout hlavu". Abraham jí dal jasně najevo, že si to dovolit nesmí, a tak vůči němu i Sáře zaujala a dodržovala bezpečnou vzdálenost. Přitom si užívala potěšení nad tím, jak je Abraham stále zaujat jejím synem, a bylo jí jasné, že jeho i její budoucnost u bohatého Abrahama je zajištěna. Štěstěna k ní věru nestála zády, říkala si často.
Ale pak přišel Bůh. Bůh, se kterým Abraham hovoříval a kterému obětoval... a všechno se převrátilo vzhůru nohama. Ne, Hagar nebyla povahou diplomat (jako ostatně málokdo v kmenových pospolitostech Východu), a prudký Izmael už vůbec ne. Napětí, které se v táboře od té doby objevilo, se přenášelo i na ostatní. Všichni čekali, jaké rozuzlení celá situace nabere. Někteří s Hagar soucítili, jiní si přáli, aby se raději toto zázračně narozené dítě jednou stalo jejich novou hlavou, a nikoli konfliktní Izmael, jak se s tím už víceméně smiřovali. Avšak při pohledu na Abrahama, který k Izmaelovi, plodu svého stáří, tak hluboce přilnul, viselo nad táborem napětí očekávání.
Je to divné, ale když Bůh přijde, věci se někdy zkomplikují, říkali si potichu.
