Skoro se mi zdá, že nás apoštoly Bůh určil na poslední místo, jako vydané na smrt... jsme blázni pro Krista, vy ovšem jste v Kristu rozumní; my jsme slabí, vy silní; vy slavní, my beze cti. Až do této chvíle trpíme hladem a žízní a nemáme co na sebe, jsme biti, jsme bez domova... (1K4,9-11)
Jak si představujeme vítěze? Většinou máme rádi favority, kteří vítězí stylem start-cíl, převyšují ostatní, protože jsou obdarovaní, ale navíc k tomu přidali spoustu práce na sobě. Obdivujeme je, protože nikdo nedokáže to, co oni. Nebo si náš obdiv získávají outsideři, kteří z posledních míst překonají ostatní a senzačně stanou na stupních vítězů. Ale takové ty upracované polovýhry, poloprohry, únavné plichty, nekonečné snažení a přitom žádná veliká sláva, to nevzbuzuje moc nadšení a obdivu.
Jenže přiznejme si, že život, ten skutečný, je většinou právě takový.
A jak si potom představujeme Boží vítězství? Chodil v něm třeba takový Pavel? Kdybychom o něm věděli jen to, co napsal Korinťanům (viz výše) asi bychom o tom pochybovali, ale přesně tak on viděl svůj život. Jsme slabí... Jen ten oddíl nesmíme číst bez toho, abychom viděli smysl, který je za tím a co Pavel chce říci: tak se náš život na této zemi zvenčí jeví, ale jinak je to uvnitř a úplně jinak pohledem shůry z věčnosti: a ano, on opravdu je vítězstvím Božím.
Abraham vystoupal na svou výšinu a dosáhl víry. Člověk by čekal něco jako triumfální pochod v záři reflektorů - má syna, zachová rod a vlastnictví zaslíbené země je tím pro jeho potomstvo stvrzeno. Jistě veliká radost, ale žádné reflektory - vždyť dokonce i Izákovo narození se odehrálo mimo tuto zemi, protože v ní právě panovalo sucho. A kdo by očekával, že od teď všechny problémy končí a bude následovat jenom sláva, pak některé nové problémy se teprve teď vyrojily... Jako jinde Pavel píše: ...jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradni, ale nejsme v koncích; jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi. (2K4,8-9)
A přece - Pavel žil vítězným životem, stejně jako vítězství dosáhl nyní i Abraham. Jenom se nesmíme mýlit tím, jak taková vítězství reálně vypadají: úplně jinak se jeví pohledem z tohoto a budoucího světa.
Stejně jako u muže, který umíral ve slabosti před očima všech, aby přemohl hřích a svět a otevřel nám cestu do věčné slávy.
