08 října 2022

Abraham měl dva syny... Ten z otrokyně se narodil jen z vůle člověka, ten ze svobodné podle zaslíbení. Je to řečeno obrazně. Ty dvě ženy jsou dvě smlouvy, jedna z hory Sínaj, která rodí děti do otroctví; to je Hagar. Hagar znamená horu Sínaj v Arábii a odpovídá nynějšímu Jeruzalému, neboť žije v otroctví i se svými dětmi. Ale budoucí Jeruzalém je svobodný, a to je naše matka. ... Vy bratří, jste dětmi zaslíbení jako Izák. (Gal 4,22-26.28)

Když uvažujeme o Abrahamových synech, je dobré uvědomit si, že jsou obrazem duchovních skutečností, které jsou v protikladu jako dva módy duchovního života. V prvním hraje roli člověk, doslova "tělo", jeho síla a schopnost. Člověk má za to, že něco dovede, a Bůh by to měl přijmout. 

Druhý mód je naprosté spolehnutí na Boha, protože člověk ví, že nemůže udělat nic, co by Bohu za něco stálo. Jedině to, co pochází od Něj, co je zrozeno shůry, má věčnou hodnotu. Tak se v člověku rodí i sám věčný život - bez naší zásluhy, darem z nebe.

Ale kdykoli stavíme oba syny do protikladu, je třeba podtrhnout i to, že oba nesli z nějaké míry podobu Abrahama - Izmael nebyl cizím vyvrhelem! Zdá se matoucí (jak bylo i pro Abrahama), že je nutné je od sebe oddělit, že nakonec smí zůstat jen jeden, a druhý musí pryč.

Kromě zcela praktického nebezpečí pro Izáka, o kterém jsme se již zmiňovali, zde Izmael a Izák představují právě ony neslučitelné duchovní skutečnosti. Stejně jako jejich matky odrážejí dvě smlouvy, z nichž ale jen jedna nespočívá na úsilí člověka (mocí "těla"), nýbrž na moci samotného Boha shůry, a proto je věčná.

Pozoruhodné na celé věci je, že Pavel (některými vnímán jako velký zákoník) rozděluje obě smlouvy podle míry vnitřní svobody! Stará smlouva, jež stejně jako Izmael bezpochyby též nese znaky Boha Otce, vede v důsledku do otroctví. Nikoli záměrně, ale pro neschopnost člověka ji vpravdě naplnit. Protože mu chybí moc k životu podle ní, vytváří se příkazy, systémy nařízení, které svírají duši a regulují celý život. Člověk marně usiluje o něco, s čím souzní jeho mysl, ale ne jeho přirozenost. Navenek může souhlasit s morálkou Zákona, ale jeho nitro se jí vymyká.

"Ale budoucí Jeruzalém je svobodný, a to je naše matka." Teprve Ježíš, zaslíbený Izák, zrozený do svobody, je tím, kdo osvobozuje své následovníky a uvádí je na výšiny života z Boha, proměnou nitra a působením moci Ducha svatého.

Pokud ho ovšem skutečně poznali, nebo se od něj, podobně jako Galatští, na své cestě nevzdálili.

Po uzavření smlouvy v Beer-šebě se abímelek a píkol, velitel jeho vojska, hned navrátili do pelištejské země. A Abraham zasadil v Beer-šebě ...