Ale jako tenkrát ten, který se narodil pouze z těla, pronásledoval toho, který se narodil z moci Ducha, tak je tomu i nyní. (Gal 4,29)

Nepřipadá nám nijak překvapivé, že ohrožen byl Izák od Izmaela a ne naopak. Vždyť v té době byl Izák malinké dítě a Izmael dospívající chlapec. Když se ale zamyslíme nad jejich pozdějšími životy, i když o nich nemáme mnoho zmínek, je zřejmé, že stejný trend by tu pokračoval i dále. O Izákově povaze máme jen letmé zmínky, ale je z nich zřejmé, že to byl člověk mírný, který sice zakusil veliké Boží požehnání, ale zároveň trpěl útlak (máme zanamenán jeho spory s Pelištejci, v nichž to byl on, kdo byl v právu, ale ustupoval). Na druhé straně proroctví hovoří o divoké, konfliktní povaze Izmaele ("bude to člověk nezkrotný, jeho ruka bude proti všem a ruce všech budou proti němu; bude stát proti všem svým bratřím" 16,12). Kdyby nebyl odeslán daleko na východ, byl by to přirozeně on, kdo by útočil, nikoli Izák na něj.

A tak to na tomto světě odedávna chodí. Boží símě zakouší požehnání z nebes, ale útlak na zemi. Od lidí v okolí, ze strany státu, od příslušníků jiných náboženství, od křestanů, kteří se nevydali Bohu. Duch tohoto světa si najde cestu, aby na drahé Boží lidi vyléval svou zlobu, protože mu nepatří a nemá nad nimi moc.

A bylo to tak ostatně od počátku. První vraždy se dopustil silný bratr Kain, hnětoucí rádlem zemi, na bratru Ábelovi, trochu snílkovi, který provázel ovečky na pastvě a často s nimi spával. Ábelovo jméno znamená "pára", a charakterizuje jejich rod, jejich křehkost a zranitelnost.

Izákové, požehnané símě našeho věku, mohou mít mnoho chyb, ale jednoho se nesmějí dopustit: způsobit útlak druhým, pronásledovat je. Jakmile by to učinili, nejenže celé jejich poselství přijde vniveč, ale jejich nitro se nenávratně změní. Od nevěsty se mohou nevědomky posouvat k nevěstce, aniž by si toho všimli. "Počavše duchem, tělem končíte?" (Gal 3,3) Dějiny církve jsou toho dokladem.