12 listopadu 2022

A Bůh byl s chlapcem. Když vyrostl, usadil se ve stepi a stal se lučištníkem. Usadil se v Páranské stepi a jeho matka mu dala ženu z egyptské země. (Gen 21,20-21)

Člověk se životem pohybuje po trajektorii, která je dána jeho nejsilnějšími charakterovými vlastnostmi. Můžeme si je fyzikálně znázornit v podobě sil, které působí na nějaký předmět a vychylují ho určitým směrem, nebo trochu poetičtěji třeba jako provázky, které člověka někam táhnou, aniž by si toho často byl přímo vědom. Protože jsou to rysy jeho vlastní povahy, připadá mu docela přirozené, že se jeho cesta stáčí tam, kam ho to táhne.

Jakmile člověk pozná Boha, leccos se změní. Nad to, k čemu přirozeně inklinuje, se postaví nová měřítka. Zapojí se tu "nové síly“, nebo chceme-li, „nové provázky". Od té chvíle probíhají volby mezi starým a novým, někdy v podobě až usilovných zápolení, kdo s koho.

O dalším praktickém životě Izmaele a Hagar toho kromě shora uvedených dvou vět moc nevíme, snad jen to, že Písmo později uvádí, že Izmael se rozrostl v národ. Ale nelze si nevšimnout znatelného rozdílu v tom, jakým způsobem probíhají u Izmaele a Izáka životní rozhodování. Jaká opatrnost byla později v tom, aby Izák našel tu správnou ženu, jež neměla být z okolních národů. Vždyť jsou to především ženy, které určují vnitřní rozpoložení rodiny. Navíc si do ní ze svého kmene často přinášely i způsob zbožnosti. Volbu ženy pro Izáka Abraham proto cele vydal Bohu a žádal Ho o zázračné jednání. Písmo to podrobně popisuje v Gen 25.

Izmael byl povahově prudký, stal se lučištníkem. Žili v Páranu blízko Egypta, jeho matka mu tedy dala ženu z okolí, vždyť to byl její národ. Ne snad, že by tyto volby byly samy o sobě hříchem. Nicméně trajektorie života Izmaele a Izáka a jejich potomků se postupně stále více rozcházejí, protože na ně působily jiné síly, jiné „provázky“. Abraham už dávno nechtěl dělat jen přirozené volby. Chtěl do nich zapojit svého Boha. Šlo mu o to, aby Izák později převzal i jeho duchovní dědictví, víru v ojedinělého Boha a cestu, po níž Abraham kráčel v Boží blízkosti. Proto s Bohem naléhavě řešil rozhodování o Izákově životě (což byl, jak je patrno z Gen 25, docela zápas) a nenechával věci běžet samospádem.

Jestli se lze v něčem z Abrahamova života učit, pak právě v tomto ohledu.

Po uzavření smlouvy v Beer-šebě se abímelek a píkol, velitel jeho vojska, hned navrátili do pelištejské země. A Abraham zasadil v Beer-šebě ...