V té době řekl abímelek a píkol, velitel jeho vojska, Abrahamovi: „Bůh je s tebou ve všem, co činíš. Proto mi na místě přísahej při Bohu, že neoklameš mne ani mého nástupce a následníka. Milosrdenství, jaké jsem já prokázal tobě, prokazuj i ty mně a zemi, v níž jsi pobýval jako host.“ (Gen 21,22-23)
Abímelek předtím prožil kvůli Abrahamovi děsivou zkušenost, při které mu Bůh na rovinu řekl, že zabije ho i jeho muže, jestli si přivlastní Sáru. Tu si předtím přišel vzít právem kmenového vůdce oblasti, do níž Abraham přišel přebývat. Po této Boží intervenci byl Abímelek otřesen, jak jen může být otřesen člověk, který se na vlastní kůži setká s živým Bohem, s nímž není usmířen, a poznává ho tedy primárně jako soudce. Po této zkušenosti měl Abímelek k Abrahamovi zvláštní vztah respektu, ale nikoli lásky. Někdy jsou podobné vztahy mezi dvěma stranami, jež jsou ze zcela jiného těsta, docela užitečné. Tím, že je mezi oběma uctivá vzdálenost, zabraňují totiž vzniku konfliktů.
Abímelek měl zjevně silnější vojsko než Abraham, který měl jen dobrovolnickou armádu (můžeme-li tak nazývat ozbrojené sedláky) v počtu stovek mužů (Gen 14,14), zatímco Abímelek měl profesionály (...píkol, velitel jeho vojska...). A přesto se Abrahama obával. Nebo možná jinak: bál se jeho Boha. Chtěl se proto pojistit tím, že s ním uzavře smlouvu, cítil, že s tímto mužem není radno si to rozházet - mohl by přijít jeho Bůh a něco velkého nám vyvést.
Snaží se proto na Abrahama zapůsobit tím, že prý mu "prokázal milosrdenství". Myslí snad, tím že ho rovnou nezabil? Jsou to klamavá a dost neupřímná slova. Jak ještě uvidíme, Abraham se v jeho zemi od začátku zjevně necítil moc přátelsky, byl tu spíše trpěn.
Někdy to má Boží símě v tomto světě prostě tak. Jsme odlišní, a proto druhými někdy jen trpěni. Ale musíme být vděční, že i v takových chvílích a na takových místech se v našich životech může zrodit něco svrchovaně Božího, stejně jako Abrahamovi se právě tady narodil Izák.
