Ale (Abraham) domlouval abímelekovi kvůli studni s vodou, kterou abímelekovi služebníci uchvátili. Abímelek na to odvětil: „Nevím, kdo to udělal. Tys mi to neoznámil a já jsem o tom dodnes neslyšel.“ (Gen 21,25-26)

Minule jsem napsal, že Abraham se necítil v Geraru zcela bezpečně, jako by byl na přátelské půdě. Se svými služebníky tvrdě pracoval, vykopali studnu (v pouštních oblastech se jednalo o hlubokou a díky úrovni tehdejší mechanizace náročnou stavbu), ale jakmile se to dověděli Abímelekovi služebníci, přišli a uchvátili mu ji. U té studny tehdy jistě nestál Abraham sám. Na jeho farmě bylo přinejmenším 300 mužů, kteří se však nepustili vojáky do boje, ale raději ustoupili. Je možné, že o tom incidentu Abímelek nevěděl? Gerar nebyl velký a bylo v tom zaangažováno mnoho lidí, navíc jmenovitě "jeho služebníci". Je to tedy zřejmě lež. Každopádně o tom musel vědět píkol, protože Pelištějci studnu uchvátili vojenskou silou. Museli mít v místě připraveno tolik mužů, aby byli v přesile a Abrahama o studnu nenapadlo bojovat. (I když možná by nebojoval, stejně jako o vykopané studny později nebojoval v téže oblasti Izák (viz Gen 26), a pravděpodobně tím následoval tento příklad svého otce. Jelikož i Izák zde zakusil ze strany místních úplně stejné jednání, je to zjevně jakýsi vzorec, jak se zde věci řešily.) Ale Pelištejci předpokládali, že by bojovat mohl. Vždyť řešit věci násilím bylo v tehdejším světě ještě běžnější než dnes. Bývá to ostatně vždycky tak, že jedni se snaží něco vytvářet, a druzí jejich ovoce uchvacují. Válka byla v tomto smyslu vždycky výnosný podnik.

Boží lidé prožívají na zemi dvojí: Boží přízeň, ale i nepřátelství okolí. Nejsme zde vždy milováni, často spíše trpěni. Jediná smysluplná cesta stejně zůstává nepoddat se malomyslnosti a snažit se vymýšlet a vytvářet věci, i když jsou nám pak někdy vzaty.