V té době řekl abímelek a píkol, velitel jeho vojska, Abrahamovi: „Bůh je s tebou ve všem, co činíš. (Gen 21,22)

Abímelek neznal osobního Boha. Takového, který by s ním mluvil a měl k němu vztah, který by po něm nepožadoval jen oběti, ale i poslušnost, spojenou s hledáním nejvyšší možné cesty. U bohů, které poznal, stačila oddanost značce a oběti. Nemohl tedy vůbec chápat, jakým způsobem přistupuje ke svému Bohu Abraham a jak své následování prožívá. Abímelek neznal nic, co by se tomu podobalo.

Abrahamovu náboženství rozuměl proto jen v tomto světle. Ano, Bůh opravdu byl s Abrahamem ve všem, co činil, ale pokud o cestě následování něco víme, pak sem na rozdíl od Abímeleka budeme muset vložit "již". Bůh již je s tebou ve všem, co činíš, Abrahame. Po všech letech, kdy ses učil jej následovat, což pro tebe nebylo vždycky snadné, někdy jsi scházel z cesty a znova ji hledal.

Abímelek chápal, že bohové mohou člověka požehnat, dopřát mu zdar, ale nerozuměl tomu, že u Hospodina existuje požehnání darované a získané. Darované je to, které člověk přijímá zdarma shůry, zcela bez zásluh. Rodiče dávají dobré dary svým dětem, těm, které jdou po dobré cestě, i těm, které jim často dělají vrásky na čele. Bůh podobně "nechává své slunce svítit na dobré i zlé" (Mt 5,45), nebo vztaženo na Boží děti, žehná jim díky jejich synovství. To však nutně neznamená, že kráčejí životem tou nejlepší cestou.

Použiji příměr hospodáře, který ze svých bohatých úrod dává svým dětem, co potřebují. To je ono darované požehnání. Když ale hospodář uvažuje nad tím, že nadešel čas, aby své hospodářství předal, pak potenciálnímu následníkovi nestačí splnit to jediné kritérium, že je dítětem. Musí být ochoten se od hospodáře učit, zapřít se, pracovat a vědět, jak věci dělat, protože jinak by přivedl celou farmu i se všemi jejími lidmi k pádu. Kdo je ochoten vstoupit do takové školy a vyučit se u otce, bude pak moci užívat darů mnohem větších, než jaké by měl coby syn a bude z nich moci žehnat i druhé.

To je požehnání získané. Přichází, když Bůh může člověku říct: "vím, že ti mohu důvěřovat".