V té době řekl abímelek a píkol, velitel jeho vojska, Abrahamovi: „Bůh je s tebou ve všem, co činíš. (Gen 21,22)

Abímelek měl nejprve s Abrahamem konflikt, když ho káral za to, jak se k němu zachoval (ze strachu zatajil, že Sára je jeho žena, a když si ji Abímelek vzal do harému, Bůh ho vyděsil výhružkou smrti, pokud se s ní vyspí). Ze shora uvedeného verše lépe pochopíme, proč se Abraham tehdy bál: "... a píkol, velitel jeho vojska". Abímelek byl prakticky sice jen kmenový vůdce v obasti Geraru, ale měl i vlastní vojsko s určitou strukturou velení, nebylo to tedy jen pár lidí. Když Abraham přišel pobývat na jejich území, byl zjevně v menšině a v obavě se podle toho zachoval, ale o tom jsme už pojednávali dříve. Je spíše zajímavé uvědomit si, že narození Izáka se odehrálo právě zde, pro Abrahama v ne zcela pohostinném prostředí, kde se musel cítit stále trochu na pozoru.

Po Boží intervenci měl tedy Abímelek strach Abrahamovi ublížit, ale jeho postoj k němu jistě nebyl zcela přátelský. Dal by se spíše označit jako "respekt s dostatečným odstupem". Ale právě proto je tak cenné jeho pozorování, že "Bůh je s tebou, Abrahame, ve všem, co činíš". Kdyby Abímelek byl jeho přítel, byl by nakloněn říkat mu jen pozitivní věci a vidět realitu trochu zkresleně, jako to obvykle u přátel bývá. U těch, s kterými se máme navzájem rádi, leccos omluvíme. Ale když o nás řekne něco pozitivního člověk, který nás nemá zrovna v lásce, pak si můžeme být jisti, že je to pravda. Tak i Kostnický koncil nesmyslně odsoudil Jana Husa za hereze, ale nemohl mu upřít (jak konstatoval), že žil velmi mravným životem. Je jisté, že o tomto nemůže být jakýchkoli pochyb, pokud to uznali i jeho nepřátelé!

Abímelekovo pozorování, že je Bůh je s Abrahamem "ve všem", dokládá míru velikosti Božího požehnání nad tímto Božím mužem. Jenže Abímelek rozuměl jen té jeho části, která byla vidět navenek, a mohla proto oslovit i mysl pohanů. Jinými slovy poměřoval Boží přízeň podle pozemského úspěchu. O té daleko vzácnější části, která se nachází v nitru člověka,  je-li naplněno živým vztahem k Bohu, neměl zřejmě ponětí. Osobně soudím, že po dlouhé cestě, kterou urazil na cestě následování, byla právě tato část pro Abrahama již důležitější a daleko víc si jí cenil.