To nejvyšší pro Jeho slávu (My Utmost for His Highest)
...je název knihy Oswalda Chamberse, muže neobyčejného duchovního vhledu, který zemřel již před více než 100 lety. A přece jeho úvahy zní naprosto aktuálně i pro dnešní hledače Boha, protože jsou zcela nadčasové. Oswald Chambers v nich vyjádřil princip "požehnané ztráty", kdy člověk dá Bohu to nejvyšší, co sám může – ale tím také to nejvyšší nalézá.
Je to rozhodnutí, ke kterému člověk není nucen, je k němu zván. Ale pokud chce výš, je to jediná cesta. Jinou se nelze do výšin dopracovat: nestačí samotná víra, horlivost, zbožnost, jinými slovy naše konání. Je to otázka vztahu srdce: člověk je postaven před volbu, zda dokáže odepsat, co mu bylo dosud nejdražší (Fil 3,7-9). "Ztrácím vše, abych Jej nalezl..."
Právě tehdy Abraham dosáhl výšiny svého života. Ale jako každý na své hoře Mórija nakonec mnohem víc nalezl, než ztratil. Znovu nalezl nejen Izáka, ale nově i svého Boha. V plnosti, v jaké ho doposud nepoznal.
Duchovní vítězství však vypadají pohledem světa nepochopitelně, bláznivě a uboze. Stejně jako když byla nádoba nardu vylita na Ježíšovy nohy. Mnozí reptali: jaká ztráta...! Ta žena vylila s nardem i celou svou budoucnost – ta nádoba byla její budoucí věno, její poklad. A podobným vylitím se jevilo i putování stoletého starce, již notně znaveného životem a přece se vydávajícího brzo zrána na dalekou cestu, aby vyprahlou krajinou stoupal vstříc smrti svého nejdražšího. To vše daleko od domova, který opustil kvůli suchu, a netušil, kdy se vrátí. Nyní proto pobýval v Geraru, kde měl sváry s místními obyvateli a necítil se zde příliš bezpečně.
Abraham měl ve svém životě také slavné a úspěšné kapitoly, ale kdyby je měli lidé seřadit podle toho, jak se jevily zvenčí, vybrali by si na první místa jistě kapitoly jiné než horu Mórija. Ostatně na ní zůstal sám, a tak kromě něj nikdo jiný ani nevěděl o tom, co se zde odehrávalo. Pokud uvažujeme o výšinách našeho života, často se liší podle toho, zda jsou nahlíženy očima lidskýma nebo Božíma. A o těch, které byly skutečně nejdůležitější, víme často jen my sami.
Protože jen my sami se musíme spolu s Abrahamem rozhodnout zvolit "to nejvyšší pro jeho slávu". Nikdo nás nedonutí dojít na horu Mórija proti naší vůli. Ta cesta je vždy dost dlouhá na to, abychom se z ní mohli kdykoli vrátit.
